teze

Úvaha

Pořád si nejsem jistá. Téma je to krásný a silný, ale co s tím?

Vinohrady jsou skvělá čtvrť. Vlajková loď pražské gentrifikace. I když je to vůbec gentrifikace? Mám pocit, že se naopak možná jen navracejí do svojí přirozené polohy. Podoby, která jim byla násilně odebrána. Tohle ale přece nikdy nebyla čtvrť pro prostý lid.

Většinou, když něco navrhuju, snažím se doplnit strukturu, nejen hmotou, ale i dějem. Bývá to snadné, všude něco chybí. Jen tady ne. Už drahnou dobu se ve volných chvílích snažím rozpomenout na slabiny okolí. Jakékoli. Pak je to tak strašně snadné. Najdu trhlinu, namíchám si tmel a za chvíli je po ní. Tady je ale prostě všechno tak, jak má být. Nebo alespoň chci, aby bylo.

Ideální čtvrť. Tady by chtěl žít každý. Zamilovanýma očima se snažím hledat chyby, to nikdy nejde. Možná, kdybych nebyla zaslepena tím mnohaletým adorováním, zkoumáním každého zákoutí a nekritickým obdivem, pak bych asi dokázala střízlivě říct, že mě tu něco štve. Najít svěží pohled, nezatížený vzpomínkami. Nebo se propadnout do každodenní reality, počkat, až tahle léta trvající zamilovanost opadne. Na to ale není čas

Axiomy
Prestižní lokalita v rámci prestižní čtvrti a v ní ten nejprestižnější blok
Všechno tu už je – je to ale správně?

Při svém hledání a neustálém zpochybňování jsem dospěla k mnoha všednostem, které by se daly vylepšit. Začala jsem supermarkety – je jich tu hned několik. Všechny jsou ale tak nějak nehodné. Říkala jsem si, že to mám, že udělám pořádnej supermarket s takovýma těma mlžícíma přístrojema na salát a bude vystaráno. Jenže tím se úroveň těch ostatních asi nezlepší. Ta se zlepší tlakem společnosti. Pak bude stejně další supermarket k ničemu.

Štvou mě prázdné byty. Že je tu přes kavárny přeplněné expaty nedýchatelno a čecha s jezevčíkem na ulici nepotkáte. Že vymřela lahůdkářství, obskurní kšefty s domácími potřebami, pracovními oděvy a ošklivá zelinářství. Cukrkandlový skanzen. Jenže já s tím jedním barákem asi těžko něco zmůžu.

Ale jinak? Divadlo, super sokol, kino, kostel, školy, kanceláře v každém druhém bytě, městská knihovna a ke všemu skvělá doprava kamkoli, za čímkoli jiným.

Tak jsem si řekla, že se tedy vymezím, nabourám ten poklid sociálním bydlením. Ovšem není to jen výkřik do tmy? Stejně mi tenhle konstrukt nefunguje už v hlavě.. Navrhnout sociální byty, co by si pak pronajímali za tučné peníze zbohatlíci jako legrační hotel. Nebo by pak sloužily jen jako naplnění poptávky po malých bytech.

Zatím jsem dospěla jen k tomu, že polyfunkční dům jistě. Že parter jako rozšíření veřejného prostoru zcela určitě. A dovnitř... Líbí se mi lázně, bazén tu není. A další knihovna, jako by jich tu nebylo na tisíc.
Vidím ten dvůr. To bude pěkný.
Tahle komerce by měla jít přes víc podlaží. Administrativa? Vertikální pasáž?
A byty. Vinohradský standard, co se pěknosti a zejména vertikální velkorysosti týče. Ale byty malý. Těch není nikdy dost. Startovní pro zbohatlé absolventy, co si zatím nechtějí o dvě ulice vedle koupit svůj soukromý palác. Malý solidní byt, to je zadání jak víno.