čtvrtek 15. listopadu 2018

-filipika-

blok drží nároží.

uliční fronty se zrcadlí.

město je potřeba stáhnout, sešněrovat.
už vím, jak bude vypadat nuselský plácek. že mu doplním energii všude kolem, ten nový život v něm potvrdím a přiklopím pokličkou z doplněného bloku, co mu dodá od jaromírovy gradaci. to zatím bylo všechno samozřejmý a jasný jak facka.
vlastně jsem si dokázala i potvrdit, že by pod mostem mohly a asi i měly být byty.
parter je aktivní, plný života, stejně jako komunitní centrum.
tenhle život, co náměstí vytváří a potřebuje, ten se musí podpořit. náměstí mezi občanskýma stavbama prostě fungovat nemůže.
náměstí je tak akorát malé pro celou čtvrť, jak podle Gehla – o maličký kousek menší, než by bylo potřeba, a tím pádem o trochu živější.


-nejdřív shrnutí toho, co už víme z posledně-
jsem přesvědčená o urbanistickém kroku doplnění bloku a opětovného potvrzení identity místa.
stejně tak o vytvoření náměstí. nemyslím si, že by mělo ostrčilovo náměstí dostatečný potenciál, ať už svojí polohou nebo uspořádáním, pro správné fungování v rámci čtvrti. zaprvé je obklopeno domy jen z jedné strany, čímž se dostáváme zpátky ke gehlovským teoriím o energii. zadruhé jeho umístění ve špici lokality je sice v rámci kompozice celého města celkem pochopitelné, protože se alespoň nachází na hlavní ose do centra, ale pro nusle je dosti nevýhodné, neboť je umístěno na okraji a daleko mimo těžiště místa.
těžiště lokality se nachází pod mostem. nejen proto, že je to volný prostor nejblíže geometrickému středu lokality. nejen proto, že se tu protínají důležité osy tangenciální i radiální dopravy. ale také proto, že most k sobě přirozeně přitahuje pozornost jakožto dominanta celého údolí.
takže náměstí napojené na hlavní osu (jaromírova - městská hromadná doprava, čilý pěší provoz, po doplnění chybějící části stromořadí krásná městská třída). velikost plácku lokálního charakteru ověřena v ostatních částech prahy. vychází podobně jako kostničák. dobrý.
dotvoření zad tohohle náměstí je zároveň doplněním bloku, winwin.
líbí se mi představa nahrazení tradičního mariánského sloupu ve středu náměstí futuristickým památníkem techniky v podobě pilíře. zamýšlím-li se nad tím z této perspektivy, paradoxně je náměstí, které pro čtvrť tvořím, vlastně daleko standardnější, než jsem k němu zprvu přistupovala.
další urbanistické problémy čtvrti po dokreslení schwarzplanu vlastně už budou spočívat jen v citlivé práci s ulicemi, povrchy, prvky městského mobiliáře, podchodem, mostem a ostatními plochami.
jsem si jista, že je správné se k problému postavit čelem a realisticky a neuklízet si plán města tak, aby mi tam vycházely pěkné domečky. a taky se nechci chovat jako totalitář. to znamená, že nenavrhnu demolici jediného domu.

 -co se mi podařilo potvrdit-
pod svícnem je nejlepší tma. tady to platí obráceně. pod mostem je nejvíc světla.
zároveň paradoxně - pod mostem je nejméně hluku. i ta jaromírova je daleko hlučnější a rušnější třída, než námi řešená svatoplukova.
o něco méně překvapivě: silniční zákon stanovuje ochranná pásma dopravních staveb pouze mimo souvisle zastavěný intravilán. to znamená, že na nuselský most se žádné ochranné pásmo nevztahuje a může se kolem něj tedy oficiálně stavět dle libosti.
no a pak jsem samozřejmě znova procházela reference na domy pod mostem.
newcastle, janov, porto, lisabon, velké meziříčí. všude je to dobrý.

-co budu dělat dál-
nusle jsou plný chyb. chci tematizovat chybu ve městě. některé tu najdete mezi obrázky, chci jich ale poznat víc. zejména chybějící (chybící) nároží. protože těch zas tolik není.
bloky obvykle město zdrátují. a aby jejich obvod držel pohromadě, je vlastně potřeba jen nároží a zídek mezi nimi.
může být nárožím pilíř? zeď? určitě to jde a chci na to přijít.
trochu mi to připomněl ten prager na smíchově. a ten barokní domeček v žitný. kostely. a můj hyperoblíbenej divnoblok na bělehradský. a taky kolej budeč.